pojďme si povídat o životě, jaký bývá

Duch liturgie podle Benedikta XVI.

Právě jsem dočetla zajímavou knihu emeritního papeže Benedikta XVI., kterou věnoval všemožným pohledům na liturgii, rozumějme slavení mše svaté.

Místo, čas, kdo slaví, s kým slaví, kdo stojí ve středu, umění, zpěvy, symboly, to vše podle Benedikta XVI. má svou logiku, přesně vyargumentovaný důvod a poselství pro věřícího.

V každém slově můžeme vidět, že text psal univerzitní profesor. Přes viditelnou snahu autora o přístupnost každému čtenáři, jsou některá, i když průzračně jasná vysvětlení, popsána do nejmenších a pro čtenáře někdy složitých detailů.

Nicméně přece jen se člověk dozvídá o liturgii hodně zajímavého. A hlavně, a to v každé kapitole, je jeho pozornost směřována k centru všeho a sice ke Kristu, kvůli kterému konec konců to vše slavíme.

Zaujala mě pasáž, která vypráví o liturgickém rouchu. Emeritní papež popisuje, že kněž svým oděvem vyjadřuje, že zde jedná v zastoupení Ježíše Krista. Ve smyslu: ,,Již nežiji já, ale žije ve mně Kristus." Proto se kněz převléká. Toto výsostné postavení předsedajícího kněze však autor záhy přirovnává k případu marnotratného syna, jehož otec po navrácení prohlásil: ,,Přineste to nejlepší roucho." Toliko kněz dva v jednom, že?

A další bod, jeden z mnoha, který vzbudil mou pozornost, byla zmínka o klečení a poklekání během bohoslužby. Benedikt XVI. píše, že některým lidem dnes připadá toto gesto nedůstojné a nehodné člověka moderního věku. Tyto názory však rázně zahání svou úvahou o křesťanské pokoře. Pojďme spolu do antiky. Antický člověk za žádnou cenu nemohl před svými bohy pokleknout, protože oni mocní bývali velmi náladoví a člověk musel před nimi ukazovat svou podřízenost, ale přesto sílu a pro pokoru nebylo místo. Naopak křesťan, vědom si Božího milosrdentví a otcovství, může bez obav pokleknout. Jistě bez obav, že jeho důvěra bude zneužita.

Řadu takových a podobných zamyšlení nabízí kniha Duch liturgie. Rozhodně ne dlouhá, ale o to obsáhlejší a hutnější. Doporučuji každému, koho téma liturgie a jejího prožívání jen trošku zajímá a zvládl už takové literární klády jako třeba Malý princ. Pěkné počtení a krásnou velikonoční dobu přeji!

Zobrazeno 995×

Komentáře

JanaD

myslím, že pro pochopení liturgie, je velmi důležité otevřené srdce a touha poznávat. Samotné symboly liturgie jsou dle mého názoru velmi výmluvné, ale předpokladem je, že tyto symboly chci vnímat a chci také "vidět" to, na co odkazují :o)

Antonín Šimek

jeden z důvodů pastorační omrzelosti kněží: "... Jiný proto, že ztratili reálný kontakt s lidmi v jakési odosobněné pastoraci, která přikládá větší pozornost organizaci než lidem, takže jsou nadšeni spíše "harmonogramem cesty" než samotnou poutí." (papež František: Radost Evangelia)

Zobrazit 12 komentářů »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio