pojďme si povídat o životě, jaký bývá

Bůh jako spisovatel

10. 6. 2014 9:22
Rubrika: ze života

Nikde v liturgické tradici nenacházím zmínku o obrazu Boha jako spisovatele. Nicméně pro mě je to představa dosti jej vystihující, i když pochopitelně zkreslená. Tedy pokud se mnou nesouhlasíte, zkuste se alespoň chvilku bavit touhle možností:

Bůh píše knihu, něco mezi literatuou faktu a groteskou druhé až třetí cenové, v níž jsme my všichni hlavními hrdiny. Dílo je poněkud obsáhlé, pro jediného čtenáře dost nepřehledné, ale Bůh se vyzná. 

K této myšlence mě přiměl španělský autor Miguel Unamuno, který si s jednou svou postavou svého románu pohrál - ona postava ho přímo v díle přesvědčuje, že autor je vrah a Miguel mu na to říká: ..Můj drahý, já jsem tě napsal, můžu tě kdykoliv škrtnout a snadno tě zabít. Ale ještě chci, abys tu byl a dohrál svou roli."

A tak jsem si říkala, že je to fakt. Bůh jako láskyplny autor, který by mě mohl kdykoliv škrtnout? Ale nebuďme tak definitivní. Může kdykoliv škrtnout cokoliv z naší minulosti. Třeba v onom románu stojí:

,,...a proto Pepa trpěl depresí..." stačí jeden škrt pera a z nešťastného scénáře se stává šťastný na stejném místě: ,,...a tak se Pepa vzpamatoval a zjistil, že není radno svěřovat se příliš do rukou lidí..."

,,...Anežka neměla ani tušení, že ji chce Petr podvést. Petr však víc než rozum poslouchal svoje chuťe..." a nebo po přepisu: ...Anežka neměla ani tušení, že ji chce Petr podvést. Nakonec mu ale ospustila a přestala se trápit."

Prostě, Bůh může cokoliv škrtnout nebo dopsat. Ale hlavně v textu už napsaném, v naší minulosti. Myslím, že se tomu říká modlitba za uzdravení.

 

Zobrazeno 690×

Komentáře

suposlav

Perfektní nápad! :-)

Zobrazit 1 komentář »

Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.

Autor blogu Grafická šablona Nuvio