Výborně, stala se jsem se dědičkou velkého domu se zahradou a sadem, s výhledem na řeku. Sklízím jablka ze stromů, které jsem nezasadila, jezdím v autě, které jsem si nevybrala ani za něj neplatila.
Jinými slovy řečeno: Zemřel mi táta. Z ničeho nic, bez nemoci, bez úrazu, bez tragické autohavárie. Jako když se luskne prsty. Jako když si člověk vaří kávu, ale než voda začne bublat, už stojí před Pánem.
V jeho osamělém domě zbyla spousta věcí. Ty věci křičí a svědčí o tom, co on sám se nikdy nikomu neodvážil říct. Škoda. Už není o čem mluvit ani s kým.
Syn Boží přijde ve chvíli, kdy se nenadějeme. Pak budou mluvit jen věci, které zbydou.
To je veliké...
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.