Boží děti

Jsem milované Boží dítě.

Co z toho plyne? Narodila jsem se se záměrem, z lásky a s jasným významem a smyslem mého života. Na světě existuje někdo, kdo mě miluje tak, jak to žádný člověk nedokáže. Je to někdo zcela konkrétní, který zná mé přednosti i slabosti, protože přesně tak, jako člověka, mě stvořil a chápe, co je lidské.

Papež František ve své encyklice Laudato si´ píše: „Základním důvodem veškerého stvoření je Boží láska: “Vždyť ty miluješ všechno, co je, a nic si neošklivíš z toho, cos udělal, neboť kdybys něco nenáviděl, nestvořil bys to.“ (Mdr 11, 24) Každý tvor je objektem něhy Otce, který mu přiděluje místo na světě. I několik sekund její existence ji objímá svou něhou. (str.50)“

Prý po tomto světě chodí lidé, a není jich málo, kteří nevědí, že je Bůh miluje. Říká se, že existují. Rozumějme, ne že je Bůh bude milovat, až se vyzpovídají, až se nechají pokřtít, až dojdou bosí do Jeruzaléma nebo až přestanou pomlouvat sousedku, ale od jejich početí až do těď a do vždycky, pořád. Je příjemné s tímto vědomím žít.

A o pár stránek dál píše papež František: „Každý z nás disponuje osobní identitou, která je schopna vstupovat do dialogu s druhými a s Bohem. Schopnosti reflexe, přemýšlení, tvořivosti, interpretace, umělecké tvořivosti, a další originální schopnosti jsou projevem jedinečnosti, která přesahuje fyzickou i biologickou sféru. (str. 53)“ Tedy osobní kreativita, schopnosti a další složky naší identity jsou schopné vstupovat do vztahu s Bohem. Naše představivost si umí vykreslit tvář Ježíše, naše paměť si dokáže uchovat Boží zázraky uskutečněné v našem životě a náš rozum pomáhá třídit dobro a zlo, užitečné od zbytečného. Naše srdce se umí modlit a naše slova dokážou modlitby formulovat.

Jsme Boží děti, následovnící krále Ježíše Krista, který nabízí ideál harmonie, spravedlnosti a pokoje (str. 53) . Máme schopnosti komunikovat s naším Otcem a máme důstojnost dědiců Božího království. To není důvod k pýše, ale jistě k hrdosti.